Sara Zahorjanová | Equilibrium
Curator: Terezie Nekvindová
30 May – 16 June 2023
Venue: Stará čistírna v Bubenči, Papírenská 6, Praha

The title of Sara Zahorjanová’s exhibition refers to one of her paintings, The Fragile Equilibrium (2022), but equally it is a precise metaphor and bonding moment for the things that Sara has long been thinking about. Absolute Equilibrium cannot possibly be achieved. And nevertheless most of us make a daily attempt to correct the tilt of a skewed world: from seeking balance in interhuman relationships, through the steadying of our own mental composure, seeking a sustainable way of life on Earth, striving for justice, to the perhaps banal matter of a balanced diet. Equilibrium in essence is always fragile, just like our planet or the inner human being.

It is this condition that Sara expresses in her unembellished monochromatic paintings. She constructs situations that are played out in unidentifiable micro, or alternatively macro, worlds. Organic shapes reminiscent of hoses, arteries, roots or cables, play the principal roles. They entwine together, sometimes held by a thin string, at other times pouring out freely. They are smooth, or they have the form of sloughed-off snakeskin. We see only a cutout and most of the time we do not know where it begins or ends. Most probably it is only a small part of a larger system. Possibly infinite. Together with these, archetypal objects levitate in the paintings, such as a ship signifying Noah’s ark, a pearl representing purity and innocence, fossils adverting to mankind’s responsibility for its treatment of the planet, and an asteroid as a symbol of the cosmos. Sarah is thus moving in a broad space between deep past and dystopian future, linking eternity with the present.

While the paintings at first glance may give the impression of being purely a play of form, concern with the current problems of our civilisation is there in the background. Each work is a relatively strong and well-defined statement. In her manner of working one can detect the artist’s training in graphic art (at the Prague AVU she transferred from Knížák’s studio to Jiří Lindovský and graduated with Dalibor Smutný). Space is almost absent, and in large part we are moving in a black-and-white scale. From a distance, or in reproduction, these images may resemble computer-generated shots or designs, but when we look more closely we find striking painterly qualities. The act of painting itself is fundamental for this artist: “…painting is such a distressing utopia/addiction/privilege/passion/unfinished sympathy. / it’s a mess”, she writes in one of her poems.

Alongside these large format paintings, where one can almost “immerse” oneself physically, Sara produces smaller “diary entries”. These are not diaries in the proper sense of the word, meaning that they record her usual or unusual experiences (with the exception, perhaps, of her experience of music). Again, what they contain is rather micro-stories, mostly of a romantic nature: the relationship of two lovers, a lost necklace, night rain, a flowering plant, a flying asteroid. She works strikingly with materials ranging from velvet, via polyurethane foam, to embroidery with beads and semi-precious stones. These haptically rich works invite us to an intimate encounter, not least because a series of them mirrors the form of the person who is looking. Sara has also included in the exhibition two objects entering the space, where she imaginatively materialises lines from her paintings./ Terezie Nekvindová

Sara Zahorjanová | Equilibrium
kurátorka: Terezie Nekvindová
30.5. – 16.6.2023
adresa: Stará čistírna v Bubenči, Papírenská 6, Praha

Název výstavy Sary Zahorjanové odkazuje k jednomu z jejích obrazů, The Fragile Equilibrium (2022), ale zároveň je přesnou metaforou a spojujícím momentem věcí, o nichž Sara dlouhodobě uvažuje. Absolutní Rovnováze není možné dostát. Přesto se většina z nás pokouší o každodenní vyvažování vychýleného světa: od hledání rovnováhy v mezilidských vztazích přes vybalancovávání vlastní duševní vyrovnanosti, snahy o udržitelný způsob života na Zemi, usilování o spravedlnost až po třeba banální vyváženost stravy. Rovnováha je ze své podstaty vždy křehká, stejně jako naše planeta nebo lidské nitro.

Právě tento stav Sara vyjadřuje ve svých oproštěných, monochromatických malbách. Konstruuje v nich situace odehrávající se v neidentifikovatelných mikro či naopak makro světech. Hlavní roli v nich hrají organické tvary připomínající hadice, tepny, kořeny nebo vodiče energií. Vzájemně se splétají, občas je drží tenký provázek, jindy se linou zcela svobodně. Jsou hladké nebo mají podobu svlečené hadí kůže. Vidíme jen výřez, většinou nevíme, kde mají začátek a konec. Je to nejspíš jen malá část většího systému. Možná nekonečného. Spolu s nimi v obrazech levitují archetypální předměty jako loď značící Noemovu archu, perla znamenající čistotu a nevinnost, fosilie poukazující na zodpovědnost člověka v zacházení s planetou nebo asteriod jako symbol vesmíru. Sara se tak pohybuje v širokém prostoru mezi hlubokou minulostí a dystopickou budoucností, spojuje věčnost s přítomností.

Byť mohou obrazy působit na první pohled čistě jako hra s formou, v jejich pozadí je obsažen zájem o aktuální problémy naší civilizace. Každé dílo je poměrně silným a vyhraněným statementem. V jejich zpracování je znát autorčino školení v grafice (na AVU z Knížákova ateliéru přešla k Jiřímu Lindovskému a absolvovala u Dalibora Smutného). Téměř absentuje prostor az velké části se pohybujeme v černobílé škále. Zdálky nebo v reprodukci mohou připomínat počítačem generované snímky či design, při bližším pohledu ale nacházíme výrazné malířské kvality. Samotný akt malby je pro autorku podstatný: „…painting is such a distressing utopia/ addiction/privilege/passion/unfinished sympathy. / it’s a mess.“, píše v jedné ze svých básní.

Vedle těchto velkoformátových maleb, do nichž je možné se téměř fyzicky „ponořit“, Sara tvoří menší „deníkové záznamy“. Nejsou to deníky v pravém slova smyslu, že by v nich zaznamenávala své běžné či neobyčejné zážitky (snad jen s výjimkou prožitku z hudby). Jedná se spíše opět o mikropříběhy, většinou romantické povahy – vztah dvou zamilovaných, ztracený náhrdelník, noční déšť, kvetoucí rostlina, letící asteroid. Nápaditě přitom pracuje s materiály od sametu přes polyuretanovou pěnu po výšivku z korálků a polodrahokamů. Hapticky bohatá díla vybízejí k intimnímu setkání i tím, že řada z nich zrcadlí podobu toho nebo té, kdo se dívá. Do výstavy též Sara zařadila dva objekty vstupující do prostoru, v nichž se pomyslně zhmotnily linie z jejích maleb. / Terezie Nekvindová